Ještě na začátku 90. let bylo parkování v centru Prahy v zásadě zdarma – auta stála všude, kde to fyzicky šlo, často i tam, kde by dnes dopravní policie jen těžko přimhouřila oči. První pokusy regulovat parkování tu ale byly už za socialismu: v centru Prahy 1 existovaly tzv. zóny ABC, které měly rozlišovat místa pro rezidenty a ostatní řidiče. Po revoluci systém skončil a na několik let zavládl v ulicích „parkovací chaos“. Novinky+1
Zlom přišel v roce 1996, kdy se v části Prahy 1 oficiálně spustily zóny placeného stání – tedy to, co dnes známe jako „modré zóny“. Cílem bylo jednoznačný: ochránit rezidenty před tím, aby jim místa zabírala auta dojíždějících, a zároveň město donutit lidi víc využívat MHD. Dopravní noviny+1
V dalších letech se systém postupně rozšiřoval – nejdřív do dalších částí Prahy 1, pak na Prahu 2, 3 a 7 a postupně i do dalších městských částí. Kolem roku 2016 už byly zóny placeného stání realitou prakticky ve všech velkých vnitřních částech města, a Praha schválila strategii dalšího rozvoje parkování až do roku 2025. iDNES+2Praha 10+2
Dnešní pražský systém stojí na třech základních barvách zón: Wikipedie+2parkingcard.cz+2
Modrá zóna – určená primárně pro rezidenty a abonenty (místní firmy). Jde o dlouhodobé stání; návštěvník tu často zaparkuje jen přes mobilní aplikaci na krátký čas nebo vůbec ne.
Fialová (smíšená) zóna – kombinace rezidentů a návštěvníků. Rezidenti/parkující s oprávněním tu mohou stát dlouhodobě, ostatní řidiči platí hodinové parkovné.
Oranžová zóna – čistě návštěvnické, krátkodobé stání, většinou max. 2–3 hodiny, vhodné třeba pro rychlé vyřízení schůzky či nákupu.
Kromě toho existují i P+R parkoviště na okrajích města u metra a vlaků, kde je cena za celodenní stání výrazně nižší – typicky v desítkách korun za den, aby motivovala k přestupu na MHD. Praha
Ceny parkování se liší podle cenového pásma a městské části. Obecně platí, že:
1. cenové pásmo – historické centrum (Praha 1 a nejexponovanější lokality) – tu jsou sazby nejvyšší, krátkodobé parkování vychází běžně na 60–80 Kč za hodinu. Parking Praha+1
2. cenové pásmo – širší centrum (např. Holešovice, Karlín, Smíchov, Dejvice) – sazby se pohybují zhruba 15–40 Kč za hodinu podle konkrétní ulice a režimu. Praha 10+1
3. cenové pásmo – okrajovější části s menším tlakem na parkování – sazby bývají 20 Kč/hod a méně nebo kratší doby zpoplatnění. Praha 10+1
Pro místní obyvatele je situace jiná – platí rezidentní parkovací oprávnění. Cena se liší podle městské části, ale rámcově:
Rezident v mnoha částech Prahy zaplatí kolem 1 200 Kč ročně za první auto v rámci městské části nebo vymezené oblasti. Praha 9+1
Senioři a držitelé ZTP/ZTP-P mají zvýhodněné sazby – typicky jen 360 Kč ročně nebo podobně nízkou částku. Praha 9+1
Druhé a další vozidlo bývá výrazně dražší – v některých částech se cena šplhá až do několika tisíc až desítek tisíc ročně, aby se město bránilo „sbírání aut“ na ulici. strategieprodesitku.cz+1
Pro návštěvníky a dojíždějící řidiče je systém nastaven tak, aby:
krátkodobé zastavení (např. na schůzku, k lékaři, na úřad) bylo možné, ale
celodenní parkování v centru se vyplatilo spíš nahradit P+R nebo MHD.
Proto jsou v nejdražších lokalitách hodinové sazby vysoké a zároveň má většina úseků nějaké časové omezení (např. max. 2–4 hodiny). Wikipedie+2Praha 3+2
Ceny parkování v Praze prošly během posledních dvou dekád postupným růstem, který odpovídá kombinaci inflace, tlaku na ulice a dopravní politice města.
Konec 90. let a začátek 2000s
– Zpoplatnění bylo spíš symbolické, zaměřené na rezidentní karty a první nastavení systému. Hodinové sazby v dnešním pojetí byly výrazně nižší a geograficky mnohem omezenější. Novinky+1
Rozšíření zón do dalších městských částí (2007–2016)
– Parkování se začalo řešit v Praze 2, 3, 5, 6, 7, 8 atd. Ceny rezidentních karet pro první vozidlo se ustálily zhruba na úrovni kolem 1 200 Kč ročně, ale výrazně zdražilo parkování pro druhé a další auto i pro firmy. Tím se otevřeně zavedl princip „jedno auto na domácnost je OK, další už je luxus“. Wikipedie+2Praha 5+2
Po roce 2016 – digitalizace a jemnější cenová pásma
– Přichází on-line systém, mobilní aplikace, virtuální parkovací oprávnění. Praha zavádí cenová pásma 1–3 a jemněji ladí sazby podle atraktivity lokality a obsazenosti. Hodinové sazby v centru se ustalují na zhruba dnešních 60–80 Kč, v širším centru běžně 30–40 Kč. IPR Praha+3Parking Praha+3Parking.praha.eu+3
Poslední roky – „utahování šroubů“ a tlak na efektivní využití prostoru
– Zóny se dále rozšiřují, barvy a ceníky se upravují, městské části experimentují s úpravami provozní doby a tarifů. Stále více se řeší nejen cena, ale i to, kolik prostoru má být vůbec věnováno parkování aut vs. chodníkům, zeleni nebo cyklopruhům. poladprahu.cz+3Praha+3klima.praha.eu+3
Jak to bude dál? Bez křišťálové koule, ale s ohledem na oficiální strategie a trendy v Evropě se dá odhadnout několik směrů:
Strategie rozvoje parkování 2020–2025 otevřeně říká, že parkování na ulici je omezený a drahý zdroj a jeho cena by tomu měla odpovídat. Do budoucna se tak dá čekat:
postupné zvyšování hodinových sazeb v nejvytíženějších lokalitách,
přísnější nastavení cen za druhé a další vozidlo u domácností,
důraz na to, aby firmy platily za stání služebních aut výrazně víc než rezidenti. IPR Praha+2Ministerstvo dopravy+2
Není reálné poskládat všechna auta obyvatel i dojíždějících do uličního prostoru. Strategie města i Plán udržitelné mobility počítají s: Praha+2poladprahu.cz+2
rozvojem P+R parkovišť na okrajích města,
budováním parkovacích domů v blízkosti MHD,
omezením dlouhodobého stání přímo v ulicích tam, kde by prostor mohl sloužit chodcům, zeleni nebo MHD.
V zahraničí roste trend dynamického parkovného – tedy ceny, která reaguje na aktuální obsazenost (když je plno, zdraží; když je volněji, zlevní). I metodika moderního parkování, kterou nedávno vydalo ministerstvo dopravy, popisuje dynamické tarify jako jeden z účinných nástrojů. Ministerstvo dopravy+1
Praha zatím jede v režimu pevně nastavených tarifů podle pásem, ale s rostoucí digitalizací (aplikace, on-line platby, senzory) je jen otázkou času, kdy se začne bavit i o proměnlivých cenách podle doby dne nebo obsazenosti.
Dalším faktorem bude elektromobilita. Strategie podpory alternativních pohonů do roku 2030 počítá s tím, že město bude: IPR Praha+2Praha+2
rozvíjet dobíjecí infrastrukturu,
řešit parkování elektroaut v garážích a na ulici,
hledat způsoby, jak motivovat řidiče ke „čistším“ autům (ať už tarifně, nebo zvýhodněním).
Není vyloučeno, že v budoucnu budou mít elektroauta v některých zónách výhodnější podmínky parkování, nebo naopak auta se spalovacím motorem budou platit víc – podobně jako v některých západoevropských městech.
Všechny strategické dokumenty Prahy se shodují v jednom: doprava má snižovat emise, hluk a zabírání veřejného prostoru. To v praxi znamená:
postupné omezování tranzitu přes centrum,
podporu MHD, chůze a cyklistiky,
a tedy logicky menší toleranci pro dlouhodobé stání aut na nejhodnotnějších městských ulicích. databaze-strategie.cz+3Praha+3klima.praha.eu+3
Parkování „před domem“ tak bude postupně čím dál víc výsadou těch, kteří v dané lokalitě opravdu žijí, a méně těch, kteří sem jen dojíždějí autem každý den.
Shrňme si to do pár bodů:
Ceny parkování v Praze dlouhodobě rostou a vše nasvědčuje tomu, že porostou dál – zvlášť v nejatraktivnějších částech města.
Rezidenti budou mít i nadále zvýhodněné sazby, ale u více aut v jedné domácnosti se dá čekat spíš další zdražování.
Dojíždějící a návštěvníci by měli počítat s tím, že parkování „na ulici“ bude čím dál dražší a méně dostupné, zatímco poroste nabídka P+R a parkovacích domů.
Budoucnost je v kombinaci MHD, sdílené mobility, chůze a kola – auto bude v centru spíš doplňkem, ne základním dopravním prostředkem.
Pokud do Prahy jezdíš pravidelně autem, vyplatí se sledovat změny v zónách, cenících a strategiích města – a hlavně mít vždy plán B: kde zaparkuješ, když tvůj oblíbený úsek bude najednou dražší, plný nebo úplně zrušený.
