Na začátku minulé dekády čelila Praha dlouhodobému problému s nedostatkem parkovacích míst. Počet registrovaných vozidel každoročně rostl, zatímco kapacita ulic zůstávala prakticky stejná. Město proto postupně přistoupilo k systematičtějšímu řešení.
Klíčovým krokem bylo rozšiřování zón placeného stání (ZPS), které se z centra postupně rozšířily i do širších městských částí. Cílem bylo ochránit rezidenty před dlouhodobě parkujícími návštěvníky a zklidnit dopravu.
V minulé dekádě se systém parkovacích zón v Praze výrazně sjednotil a zpřehlednil:
Modré zóny jsou určeny především rezidentům a abonentům. Jejich rozšíření vyvolalo řadu debat, ale zároveň přineslo lepší dostupnost parkování pro místní obyvatele. Rezidentní parkování v Praze se stalo jedním z hlavních témat komunální politiky.
Fialové zóny umožňují krátkodobé i dlouhodobější parkování návštěvníkům za poplatek. Tyto zóny pomohly regulovat dobu stání a zvýšit obrátkovost parkovacích míst.
Oranžové zóny jsou určeny ke krátkodobému parkování, typicky v obchodních nebo úředních lokalitách. Jejich význam vzrostl zejména v širším centru města.
Jedním z největších posunů v poslední dekádě byla digitalizace parkování v Praze. Papírové parkovací lístky postupně nahradily:
mobilní aplikace pro placení parkování,
online správa parkovacích oprávnění,
automatická kontrola pomocí kamerových vozidel.
Tyto technologie zjednodušily celý proces jak pro řidiče, tak pro městské části, a zároveň snížily administrativní zátěž.
V reakci na omezený prostor v centru města se Praha více zaměřila na parkovací domy a záchytná parkoviště P+R. V minulé dekádě došlo k:
rozšíření kapacit P+R na okrajích města,
lepšímu napojení na MHD,
podpoře kombinace individuální a veřejné dopravy.
Parkování P+R se stalo důležitým prvkem dopravní strategie, zejména pro dojíždějící z okolí Prahy.
Změny v parkování měly různé dopady:
Pozitiva:
lepší dostupnost parkování pro rezidenty,
menší počet dlouhodobě odstavených vozidel,
zklidnění dopravy v některých čtvrtích.
Negativa:
vyšší náklady na parkování,
rozšíření zón i do okrajových částí města,
zvýšený tlak na domácnosti s více auty.
Téma parkování v Praze se tak stalo nejen dopravní, ale i sociální otázkou.
V posledních letech minulé dekády se parkovací politika stále více propojovala s konceptem udržitelné mobility. Město začalo podporovat:
carsharing,
elektromobilitu (vyhrazená parkovací místa),
omezení tranzitní dopravy.
Parkování přestalo být vnímáno pouze jako technický problém, ale jako nástroj pro formování městského prostoru.
Parkování v Praze v minulé dekádě prošlo zásadní transformací. Od chaotického stavu se město posunulo k regulovanému systému, který upřednostňuje rezidenty, podporuje veřejnou dopravu a reaguje na moderní trendy. Přesto zůstává parkování jedním z nejdiskutovanějších témat pražského života a jeho vývoj bude pokračovat i v dalších letech.
